Dneska brácha vymyslel cyklovýlet. Míša moc nadšeně nevypadala, ale nakonec se dala přemluvit, když jsme jí slíbili i koupání. Udělali jsme si svačinky, zkontrolovali stav našich kol a vyrazili jsme.
Na kolách jezdíme často, máme také projeté už celé Chřiby. Dneska jsme zvolili ne moc náročnou trasu, protože bylo horko a jela s námi Michalka. Výlet se opravdu podařil, odpoledne jsme se tedy stihli i vykoupat a k večeru jsme se vrátili domů.
Fotky dodám :).
Včerejšek dopadl...
dobře?
Matěj nakonec napsal, tak jsme si šli zahrát fotbal. Ano, vidíte správně, fotbal. Buď jsme ani jeden neměli opět odvahu bavit se o tom, nebo to prostě řešit nechce. Co se dá dělat...
Pak se táta vrátil z práce a já musela domů, prý by totiž bylo hezké si jednou udělat takový rodinný večer. Byla to celkem sranda, protože Lukášovi po celou dobu chodily esemesky a Michalka se šťourala v jídle se znechuceným výrazem. Přitom náš táta vaří tak dobře!
Aby bylo všechno ještě lepší, dostali jsme Kubíka opět na hlídání (jeho tatínek a maminka razí do kina). Ten měl svoji uličnickou náladu, takže honil králíka po celém bytě a bylo téměř nemožné ho okoupat a uspat. Nakonec se podařilo a všude zavládl klid.
Ne na dlouho. Našemu papouškovi se zazdálo, že mu věnujeme málo pozornosti, takže se o ni začal hlásit. A celkem nahlas. Naštěstí malého Kubu hned tak něco nevzbudí :).
A takový zmatek je u nás skoro pořád :D.
Tak elektřina už nám funguje, jenže já jsem právě ztratila chuť se vám svěřovat s problémem Já-Matěj. Já vím, sliby se mají plnit.
Matěj a já jsme kamarádi úplně od malička. Chodili jsme spolu do školky, na základku, a teď oba navštěvujem střední školu, ovšem každý jsme v jiné třídě. On je v áčku a já v béčku. Hrozně nespravedlivé. Jak tak spolu trávíme hrozně moc času, stalo se co se stát nemělo, a já jsem se na milého Matýska začla dívat trochu jinýma očima než těma kamarádskýma.
On o tom neví.
Tak psst.
Nevím, jak by to vzal. Nevím, jak se na mě dívá on. Do teď měl Eriku, takže nebyl problém, teď ji však nemá a ještě k tomu kvůli mně. Snad mu Laura nic nevykvákala.
A tak teď sedím a čekám až mi odepíše na moje: Matýsku, pojď ven. Už jsou to dvě hodiny, co mu SMS byla doručena. Matěj mi vždycky odepisuje hned.
Lukáš neustále chodí kolem mě a vysmívá se mně. Prý vypadám hrozně nervózně. Podívejte, já NIKDY nejsem nervózní. Jsem vcelku klidný člověk.
Dobře, přiznávám, možná trošku nervózní jsem.
...
...
...
Já to nevydržím...
...
...
...
Ségra mě vykopla od počítače.
Nesnáším, když mi něco leží v hlavě. Proto jsem se rozhodla, že se stanu optimistkou a budu se na svět dívat z té lepší stránky.
Pár minut na to jsem potkala Matěje. Usmál se, zamával na mě a začal si se mnou vykládat. Vůbec jsem nebyla v šoku... No tak jo, řekla jsem si, včerejší příhodu asi zapomeneme. A vážně, ač je to celkem divné, nezmínil se o tom ani jedním slovem.
Když máte doma dva hladové sourozence, nemůžete se se svými kamarády vybavovat dlouho. Musela jsem jít vařit oběd. Teď už máme navařeno, jenže za chvíli nepůjde elektřina, takže vám nemůžu vystvětlovat, jak to vlastně mezi mnou a Matějem ve skutečnosti je.
Řeknu vám to příště.
Fakt.
Slibuju.
Prší. Člověk se ráno vzbudí a ono prší. Tak si teda prázdninové počasí nepředstavuju. Sejdu dolů a najdu Lukáše v kuchyni, jak čeká, až mu nějaká dobrá duše udělá snídani. Slituju se nad ním a přichystám jídlo i pro sestřičku. Náš milý tatínek už je v práci, tráví tam vlastně většinu svého života, doma se moc nezdržuje. V tom u nás zazvoní starší brácha, prý ať mu pohlídáme malého Kubíka, že jedou nakupovat do Brna. Míša se okamžitě ptá, jestli může jet taky, a protože je Ondrův mazlíček, dovolí jí to. My s Lukášem se po sobě naštvaně podíváme a převezmeme Kubíka.
Kubík je vlastně hrozně šikovný kluk. Už umí chodit a sem tam i něco zažvatlá. Nesmíte z něj však spustit oči. Tuto chybu jsme dneska udělali: Kuba neváhal a papouškovo zrní už se válelo všude po pokoji.
Až do večera to byl vcelku nezajímavý den, ale potom přišlo překvapení. Přestalo pršet a od Matěje došla zpráva: Čekám tě za 10 minut u mostu. Rychle jsem na sebe naházela věci a běžela za ním. Při pohledu na toho chudáka jsem se až polekala. Mates, jinak veselý a živý tvor, byl zamlklý a vypadal dost ztrápeně.
"Copak se ti stalo, Mate?"
"Rozešel jsem se s Erikou."
Zatvářila jsem se soucitně, ale něco ve mně radostí poskočilo. Erika je pěkná kráva.
"Já se s ní rozešel kvůli tobě."
Tak to mně vyrazilo dech. Nevěděla jsem, jak to myslí. Proč kvůli mě? Už už jsem se na to chtělo zeptat, Matěj se však otočil a šel pryč. Prostě si tak beze slov odešel.
Teď sedím a přemýšlím. Jsme s Matějem kamarádi už od školky a říkáme si úplně všechno. Všechno asi ne, hlásil mi hlas v mojí hlavě. Budu muset počkat do zítřka. Na ICQ se určitě už nepřihlásí a k němu domů se bojím jít. Jenom doufám, že všechno dobře dopadne.
Ehm?! Uhm... Jasně. Založit si blog. Vždycky jsem byla proti zveřejňování osobních věcí na internetu. Pak mi jednoho dne (právě dnes) zkratoval jeden neuron v hlavě. A mám blog. Ježíši.
Dovolte, abych se představila:
Jsem sedmnáctiletá holka, nemůžu říct normální, protože by většina lidí, co mě zná, protestovala. Bydlím v jednom malém bytečku se svým skvělým tatínkem, který je mimochodem doktor a ten nejlepší kuchař na světě, se svým o dva roky starším bratrem Lukášem a mladší ségrou Michaelou. Kdysi tu s námi bydlel i brácha Ondra, ale ten si omylem založil rodinu a teď bydlí ve vedlejším bytě se svým malým synáčkem a přítelkyní.
Taky máme papouška a myši a králíka.
Jsme celkem zmatená domácnost, ale co chcete: otec samoživitel, tři děti na krku (čtvrté je už díkybohu pryč) a k tomu zvěřinec. Ptáte se, kam se ztratila moje matka? Jo, moje milá maminka se na nás zdovolením vykašlala a odjela si vydělávat velké peníze někam do Londýna. Tomu se říká milující rodiče...
Co se týče mých kamarádů, mám jich spoustu. Lidé z nějakého neznámého důvodu milují ukecané potřeštěné lidi. To jsem přesně já. Myslím, že když jsem byla malá, říkal můj táta něco o hyperaktivitě. Nejsem hyperaktivní, jenom nemám ráda, když se nic neděje. A tak mám spoustu kamarádů, ale jenom dva nejlepší. Moje nejlepší kamarádka Laura je stejný případ jako já, a pak je tu Matýsek, lepšího kluka na světě nenajdete. S ním už odmalička chodím hrávat fotbal, taky tenis a závodně plavu. Laura je spíš na ty holčičí věci, takže se spolu díváme na nejnovější filmy, chodíme do města a různě u sebe přespáváme.
Tak teď už o mně víte skoro všechno.
Mizím.
