Mno...

Ehm?! Uhm... Jasně. Založit si blog. Vždycky jsem byla proti zveřejňování osobních věcí na internetu. Pak mi jednoho dne (právě dnes) zkratoval jeden neuron v hlavě. A mám blog. Ježíši.

Dovolte, abych se představila:

Jsem sedmnáctiletá holka, nemůžu říct normální, protože by většina lidí, co mě zná, protestovala. Bydlím v jednom malém bytečku  se svým skvělým tatínkem, který je mimochodem doktor a ten nejlepší kuchař na světě, se svým o dva roky starším bratrem Lukášem a mladší ségrou Michaelou. Kdysi tu s námi bydlel i brácha Ondra, ale ten si omylem založil rodinu a teď bydlí ve vedlejším bytě se svým malým synáčkem a přítelkyní.

Taky máme papouška a myši a králíka.

Jsme celkem zmatená domácnost, ale co chcete: otec samoživitel, tři děti na krku (čtvrté je už díkybohu pryč) a k tomu zvěřinec. Ptáte se, kam se ztratila moje matka? Jo, moje milá maminka se na nás zdovolením vykašlala a odjela si vydělávat velké peníze někam do Londýna. Tomu se říká milující rodiče...

Co se týče mých kamarádů, mám jich spoustu. Lidé z nějakého neznámého důvodu milují ukecané potřeštěné lidi. To jsem přesně já. Myslím, že když jsem byla malá, říkal můj táta něco o hyperaktivitě. Nejsem hyperaktivní, jenom nemám ráda, když se nic neděje. A tak mám spoustu kamarádů, ale jenom dva nejlepší. Moje nejlepší kamarádka Laura je stejný případ jako já, a  pak je tu Matýsek, lepšího kluka na světě nenajdete. S ním už odmalička chodím hrávat fotbal, taky tenis a závodně plavu. Laura je spíš na ty holčičí věci, takže se spolu díváme na nejnovější filmy, chodíme do města a různě u sebe přespáváme.

Tak teď už o mně víte skoro všechno.

Mizím.