Prší. Člověk se ráno vzbudí a ono prší. Tak si teda prázdninové počasí nepředstavuju. Sejdu dolů a najdu Lukáše v kuchyni, jak čeká, až mu nějaká dobrá duše udělá snídani. Slituju se nad ním a přichystám jídlo i pro sestřičku. Náš milý tatínek už je v práci, tráví tam vlastně většinu svého života, doma se moc nezdržuje. V tom u nás zazvoní starší brácha, prý ať mu pohlídáme malého Kubíka, že jedou nakupovat do Brna. Míša se okamžitě ptá, jestli může jet taky, a protože je Ondrův mazlíček, dovolí jí to. My s Lukášem se po sobě naštvaně podíváme a převezmeme Kubíka.
Kubík je vlastně hrozně šikovný kluk. Už umí chodit a sem tam i něco zažvatlá. Nesmíte z něj však spustit oči. Tuto chybu jsme dneska udělali: Kuba neváhal a papouškovo zrní už se válelo všude po pokoji.
Až do večera to byl vcelku nezajímavý den, ale potom přišlo překvapení. Přestalo pršet a od Matěje došla zpráva: Čekám tě za 10 minut u mostu. Rychle jsem na sebe naházela věci a běžela za ním. Při pohledu na toho chudáka jsem se až polekala. Mates, jinak veselý a živý tvor, byl zamlklý a vypadal dost ztrápeně.
"Copak se ti stalo, Mate?"
"Rozešel jsem se s Erikou."
Zatvářila jsem se soucitně, ale něco ve mně radostí poskočilo. Erika je pěkná kráva.
"Já se s ní rozešel kvůli tobě."
Tak to mně vyrazilo dech. Nevěděla jsem, jak to myslí. Proč kvůli mě? Už už jsem se na to chtělo zeptat, Matěj se však otočil a šel pryč. Prostě si tak beze slov odešel.
Teď sedím a přemýšlím. Jsme s Matějem kamarádi už od školky a říkáme si úplně všechno. Všechno asi ne, hlásil mi hlas v mojí hlavě. Budu muset počkat do zítřka. Na ICQ se určitě už nepřihlásí a k němu domů se bojím jít. Jenom doufám, že všechno dobře dopadne.
Žádné komentáře:
Okomentovat