Nesnáším, když mi něco leží v hlavě. Proto jsem se rozhodla, že se stanu optimistkou a budu se na svět dívat z té lepší stránky.
Pár minut na to jsem potkala Matěje. Usmál se, zamával na mě a začal si se mnou vykládat. Vůbec jsem nebyla v šoku... No tak jo, řekla jsem si, včerejší příhodu asi zapomeneme. A vážně, ač je to celkem divné, nezmínil se o tom ani jedním slovem.
Když máte doma dva hladové sourozence, nemůžete se se svými kamarády vybavovat dlouho. Musela jsem jít vařit oběd. Teď už máme navařeno, jenže za chvíli nepůjde elektřina, takže vám nemůžu vystvětlovat, jak to vlastně mezi mnou a Matějem ve skutečnosti je.
Řeknu vám to příště.
Fakt.
Slibuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat