Jupí!

Odjíždím na dovolenou! Naše rodinka jede do Francie, Francouzi bojte se! Sice neumím tou jejich řečí ani slovo, ale k čemu mám ruce a nohy...

Internet dneska začal fungovat, už taky bylo na čase. Za tento týden se toho tolik stalo a stejně tosem napíšu jen na pár řádků, protože o všechny věci se se světem dělit nemusím :). Týká se to Matýska...

Ve středu ráno mi došla SMS. Ještě jsem byla v posteli a moc se mi nechtělo natahovat se pro mobil, ale mohla bych se přeci podívat aspoň kdo píše. Na displeji se objevilo jméno Matěj a já jsem byla hned z postele venku. Jeho rodiče a sestra odjeli na tři dny kamsi do Čech k babičce, vrátí se až v pátek večer, můžu se prý k nim nastěhovat. Neváhám, stejně nemám celé dny už co dělat, Laura doma není a odpočinek od toho zmatku u nás doma by se hodil. Tátu dlouho přemlouvat nemusím, taky je asi rád, že bude mít trochu víc klidu.

Dopoledne probíhalo v poklidu, Matěj měl doma i navařeno, takže jsme moc práce neměli, dívali jsme se na televizi a před obědem jsme si šli k nim na zahradu zakopat. Odpoledne jsme blbli a pak přišel večer...

Seděli jsme vedle sebe na gauči a vzdálenost se mezi námi stále zmenšovala, až nakonec byla nulová a pusa přestala být obyčejnou pusou. A zase mi tu situaci nevystvětlil...

Spala jsem na posteli jeho sestry, to abyste si bůhví co nemysleli.

Další dny probíhaly skoro stejně, jenom nám přibylo to vaření a večery byly lepší a lepší.

A teď mám odjet na dovolenou?

Pravda je, že bych si to potřebovala v hlavě trochu uspořádat.

A on myslím taky.

Takže za týden ahoj a mějte se tu skvěle!

Pomlka

Proč taková pomlka?

Je to jednoduché... Nejde internet. Během školního roku by mi to asi hodně vadilo, ale teď o prázdninách, ještě k tomu když je hezké počasí, mně to nevadí ani trochu.

S Matějem se to vyvíjí celkem dobře, chodíme spolu často ven a býváme tam až do noci. Dokonce mě i v pátek pozval do kina. Kino my si vždycky hrozně užijeme, komentujeme co se dá a smějeme se na celé kolo dokud se lidi nezačnou naštvaně ozývat.

Vždycky když se pak večer vracíme, doprovodí mě až na roh našeho domu a dostanu od něho pusu na dobrou noc. To dřív nedělal. Nejhorší na tom je, že z toho pak samou radostí nemůžu usnout :D.

Kubík o víkendu oslavil své první narozeniny, a protože se všichni příbuzní chtěli něčím vyznamenat, měl dokonce několik dortů. Oslavu si užil, má rád společnost a hlavně když se mu věnuje pozornost.

Brácha Lukáš včera odcestoval na týden se svými kamarády na Slovensko do hor, takže hurá! máme doma konečně víc místa :D. I když mu závidím, taky bych jela. A to místo tu taky nezůstalo vlastně dlouho, Míša si dnes pozvala nějakou kamarádku, která u nás má přespat.

Bohužel mám jednu špatnou zprávu: internet nám doma pořád nejede, píšu od Ondry, takže se předem omlouvám za další možnou pomlku. Budu se sem ale snažit dostat :).

Dnešek

Dneska brácha vymyslel cyklovýlet. Míša moc nadšeně nevypadala, ale nakonec se dala přemluvit, když jsme jí slíbili i koupání. Udělali jsme si svačinky, zkontrolovali stav našich kol a vyrazili jsme.

Na kolách jezdíme často, máme také projeté už celé Chřiby. Dneska jsme zvolili ne moc náročnou trasu, protože bylo horko a jela s námi Michalka. Výlet se opravdu podařil, odpoledne jsme se tedy stihli i vykoupat a k večeru jsme se vrátili domů.

Fotky dodám :).

Včerejšek

Včerejšek dopadl...

dobře?

Matěj nakonec napsal, tak jsme si šli zahrát fotbal. Ano, vidíte správně, fotbal. Buď jsme ani jeden neměli opět odvahu bavit se o tom, nebo to prostě řešit nechce. Co se dá dělat...

Pak se táta vrátil z práce a já musela domů, prý by totiž bylo hezké si jednou udělat takový rodinný večer. Byla to celkem sranda, protože Lukášovi po celou dobu chodily esemesky a Michalka se šťourala v jídle se znechuceným výrazem. Přitom náš táta vaří tak dobře!

Aby bylo všechno ještě lepší, dostali jsme Kubíka opět na hlídání (jeho tatínek a maminka razí do kina). Ten měl svoji uličnickou náladu, takže honil králíka po celém bytě a bylo téměř nemožné ho okoupat a uspat. Nakonec se podařilo a všude zavládl klid.

Ne na dlouho. Našemu papouškovi se zazdálo, že mu věnujeme málo pozornosti, takže se o ni začal hlásit. A celkem nahlas. Naštěstí malého Kubu hned tak něco nevzbudí :).

A takový zmatek je u nás skoro pořád :D.

Je to hrozně neveselé

Tak elektřina už nám funguje, jenže já jsem právě ztratila chuť se vám svěřovat s problémem Já-Matěj. Já vím, sliby se mají plnit.

Matěj a já jsme kamarádi úplně od malička. Chodili jsme spolu do školky, na základku, a teď oba navštěvujem střední školu, ovšem každý jsme v jiné třídě. On je v áčku a já v béčku. Hrozně nespravedlivé. Jak tak spolu trávíme hrozně moc času, stalo se co se stát nemělo, a já jsem se na milého Matýska začla dívat trochu jinýma očima než těma kamarádskýma.

On o tom neví.

Tak psst.

Nevím, jak by to vzal. Nevím, jak se na mě dívá on. Do teď měl Eriku, takže nebyl problém, teď ji však nemá a ještě k tomu kvůli mně. Snad mu Laura nic nevykvákala.

A tak teď sedím a čekám až mi odepíše na moje: Matýsku, pojď ven. Už jsou to dvě hodiny, co mu SMS byla doručena. Matěj mi vždycky odepisuje hned.

Lukáš neustále chodí kolem mě a vysmívá se mně. Prý vypadám hrozně nervózně. Podívejte, já NIKDY nejsem nervózní. Jsem vcelku klidný člověk. 

Dobře, přiznávám, možná trošku nervózní jsem.

...

...

...

Já to nevydržím...

...

...

...

Ségra mě vykopla od počítače.

Den třetí

Nesnáším, když mi něco leží v hlavě. Proto jsem se rozhodla, že se stanu optimistkou a budu se na svět dívat z té lepší stránky.

Pár minut na to jsem potkala Matěje. Usmál se, zamával na mě a začal si se mnou vykládat. Vůbec jsem nebyla v šoku... No tak jo, řekla jsem si, včerejší příhodu asi zapomeneme. A vážně, ač je to celkem divné, nezmínil se o tom ani jedním slovem.

Když máte doma dva hladové sourozence, nemůžete se se svými kamarády vybavovat dlouho. Musela jsem jít vařit oběd. Teď už máme navařeno, jenže za chvíli nepůjde elektřina, takže vám nemůžu vystvětlovat, jak to vlastně mezi mnou a Matějem ve skutečnosti je.

Řeknu vám to příště.

Fakt.

Slibuju.

Joj

Prší. Člověk se ráno vzbudí a ono prší. Tak si teda prázdninové počasí nepředstavuju. Sejdu dolů a najdu Lukáše v kuchyni, jak čeká, až mu nějaká dobrá duše udělá snídani. Slituju se nad ním a přichystám jídlo i pro sestřičku. Náš milý tatínek už je v práci, tráví tam vlastně většinu svého života, doma se moc nezdržuje. V tom u nás zazvoní starší brácha, prý ať mu pohlídáme malého Kubíka, že jedou nakupovat do Brna. Míša se okamžitě ptá, jestli může jet taky, a protože je Ondrův mazlíček, dovolí jí to. My s Lukášem se po sobě naštvaně podíváme a převezmeme Kubíka.

Kubík je vlastně hrozně šikovný kluk. Už umí chodit a sem tam i něco zažvatlá. Nesmíte z něj však spustit oči. Tuto chybu jsme dneska udělali: Kuba neváhal a papouškovo zrní už se válelo všude po pokoji.

Až do večera to byl vcelku nezajímavý den, ale potom přišlo překvapení. Přestalo pršet a od Matěje došla zpráva: Čekám tě za 10 minut u mostu. Rychle jsem na sebe naházela věci a běžela za ním. Při pohledu na toho chudáka jsem se až polekala. Mates, jinak veselý a živý tvor, byl zamlklý a vypadal dost ztrápeně.

"Copak se ti stalo, Mate?"

"Rozešel jsem se s Erikou."

Zatvářila jsem se soucitně, ale něco ve mně radostí poskočilo. Erika je pěkná kráva.

"Já se s ní rozešel kvůli tobě."

Tak to mně vyrazilo dech. Nevěděla jsem, jak to myslí. Proč kvůli mě? Už už jsem se na to chtělo zeptat, Matěj se však otočil a šel pryč. Prostě si tak beze slov odešel.

Teď sedím a přemýšlím. Jsme s Matějem kamarádi už od školky a říkáme si úplně všechno. Všechno asi ne, hlásil mi hlas v mojí hlavě. Budu muset počkat do zítřka. Na ICQ se určitě už nepřihlásí a k němu domů se bojím jít. Jenom doufám, že všechno dobře dopadne.